Zpěv rozkládajících se těl

Vrať traviny stráním,
keře černým hřbitovům,
svobodu koňům vraným
a tvrdost hrubým kovům.

Zrady se rozpadly vniveč,
jak v hrobech prohnilá
těla znějí rozkladem, leč
z jejich zvuků ticha pila.

Snům zpívají nová jitra
k probuzení v čistý čas,
vždy bude znovu zítra,
i když lid pozbude hlas,

jímž mlžil všechny žíly,
nekrevnatějších životů,
těch co svobodně žili.

Nebyl to život robotů...