Pošták

Brouzdám se lesem a mé oči zachrańují
lesní plody od nemotorného pohybu
tápajících nohou.

Tu a tam zahledím se do korun stromů
a nechám si posílat větrným listonošem
pestrobarevná psaníčka z nebe.

Každé to psaníčko rozjasní mou duši.
A srdce,srdce vesele si buší.
Vždyť předem ví, a nejen tuší,
co v psaníčku psáno je.

Škoda,že jen jednou ročně
pošta létá velkoplošně.
Pošle nám úsměv v duši,lásku v srdci
a na štěstí nárok.
No,a zase za rok.