Holka moje

Nožičky štíhlé, křivé trochu,
ocásek šikmo, jako šavlička,
čumák, co rejdí v každém rohu,
střapatá ouška, drzá tlamička,
chceš asi vědět, co je zač-
Barča jí říkáme,
je to psí holčička.

Když myslíš, že se bouře
z ničeho nic krajem žene,
že všecko snad, už si vzala
a je poničené,
to se neboj,
ještě zbude kousek ráje,
to není konec světa,
to si jen Barča hraje.

Když přes den na pilno máš
a rychle něco v hrnci vaříš,
pak nerorumně na stolek
si tuhle baštu dáš,
to vážně zbytečně se snažíš,
tu dobrotu, už nemůžeš si dát,
už talíř prázdný je.
Ty zapomněl jsi snad?
Takhle to vždycky dopadne,
když začne mít Barča hlad.

A večer,když na polštář
se schoulíš
po dlouhém dni
teď příjemný je čas.
Najednou sen je pryč
ty do tmy oči poulíš,
po bytě rozléhá se
kvikot,dusot,dětský pláč.
To není žádné mámení,
nebo snad záhrobní
znamení,
to jenom Barča spí
a ze sna honí míč.