Osamělost léta

Ve vlasech tužku nosila
Barvy na tvář si barvila
V orosené trávě chodila

Vzduch měl plno vůní,nejen letní
Řasy klopila
S modrými skřítky tančila
Obtiskovala si tajně jejich prsty

V duši si zpívala
Kradla mu jeho zrcadlovky z očí
Pomyslně létala k nebi
Když věděla,že jen plakát není

Však procitla brzy
Za zády ji mrazí
Magnetická páska se již točí
Uhýbá pohledem,uhýbá očima
Je jemná,občas i temná

Šije si nití šaty
Všechny příběhy si lepí
Nic už ji nebrání,žádné zábrany

Místo loďky,ve slunečnici plula
A říkala si?!
Občas je i osamělost skvělá
Osamělé rudé rty utíkají

Ale jednou stát zůstanou
Když budou chodit osvětlenou tmou
Když duši rozprostře na talíř
Jako kočka zavrní a odejde tiše