Procházka Travou

Jako lesklá kapka rosy,
co čerstvým ranním vánkem padá,
do trávy jí zavlažené,
v níž šlapou Tvé prsty tak rády bosy,
každá věc je druhořadá,
pozoruji Tvé nohy obnažené,
jak píší do země eposy,
nic jiného mě nenapadá,
než číst si v nich řádky mě zaslíbené,
dostávajíc se do narkózy,
která nikdy neopadá,
považuji rýmy pro Tebe za završené,
zkoumám Tvého těla pózy,
a nic už mě nenapadá