Střepy mrazu

K ránu jsem našel
poslední zmrzlé květy
v ledovém úsměvu
nyní již
bez duše
svěšené tíhou
zkřehlých slz.

Na cestách
srdce bez krve
bez tepu uvadá
a tuhne smutkem mrazivým
ve víru
vloček hedvábných
které uzavřou oponu
očím bezcitným
mlhou šedého pláče.

Z lesů
zní tence křídlovka
pochodem pomalým
teskností a žalem
posledních Faunů
v lidské podobě
jen pro to
aby rozmělněna byla
virblem bubínků
ke kterým
se v ševelu činelů
přidají veselé flétny s hoboji
a sólo houslí rozjařených
rozproudí opět krev v žilách.