ZEMITÁ ...

píšeme o tom co lítá ve vzduchu
díváme se na oblohu,
a přitom nemáme ani potuchu ...
píšeme o měsíci
(no, ostatně, on je zase v úplňku ...)
... takže tu sedím jen tak při svíci – kecám, ale připravuji se na energetickou krizi – ....
své víno dnešní pijící
na oblohu hledící a co tam vidím?
zase Lenin?
ale ne,
to je přece měsíc
silně svítící

ahá
tak proto
v půl čtvrté ráno
ještě nevypráno
ale spát nelze že?
jo, jo,
včera se mi hezky převalovalo

a proč asi?
když naše touhy hasí .. valí ..
nahoru ...

ale dole je taky něco
bereme to jako samozřejmost?
že po ní chodíme?
nebo proto, že vlastně musíme
- přitahuje nás svou nádhernou silou, no –
či proto se prostě snažíme od ní odpoutat,
protože máme pocit, že nás drží proti naší vůli?

ale vždyť je to tak,
vůle shůry ...

Blik!
MY chceme být připoutáni ...

bylo by lehké zase odletět
ale to ne,
to bychom nepoznali svět,
který jsme se odvážně jali poznávat

věděli jsme to,
tehdy ještě ano,
ve své moudrosti,
a tak jsme ztěžkli,
až do kostí,
a vymysleli gravitaci,
by nezáviděli nám ptáci...

ale my jim ...

hledíme nahoru
zkoušíme potvoru
nějak očarovat
-gravitaci-
jo, byli tu i tací,
kterým se to podařilo,
lítají ve výšinách
odpoutávají se,
vydávají energii,
ale přitom na tu chvíli,
nejjednodušší je,
podlehnout jí a spadnout ...

„Cos tam našel?“

kolik jsme si nechali nápověď ...

a jak se sebou „musíme“ být trpěliví,
protože ne a ne je tady pochopit ...

že k Zemi hledáme znovu svůj vztah, přes svůj vlastní cit ....

k Zemi a sobě
ale to patří k sobě,
Země
ze mě
na marách ... zase
v kase
nebo v kapse
to je jedno,
jak to chcete nazývat

ale už se jenom směju
a vím, že na Zem při svém pádu
VŽDYCKY prostě narazím

... a taky se odrazím

a taky se opřu

tvoříme to, kam padáme

tak se mějte,
„Já padám“,
maluju si ... budoucnost

„Barvy máš?“

„Jo, neboj mami, máti, mám-i .... mám jich dost“ :-)