Cestou

Velký a střídmý je obličej hor.
Oči výšin jak vodní hladina se blyští,
ale to nepochopí,
kdo nezneuctí kročejí svou křehkou půdu,
kdo nepožehná potem bělostnou trávu,
kdo celým srdcem neobejme srázy.
Spatří pak osobu
sobě tak vzdálenou, tak známou.