...

Na šípkový keř
se dešťové kapky zavěsily,
pak přilétli ptáci,
aby tu vodu pili
na obloze klenula se duha
pršelo celé nebe
dvě kapky do zobáčku
ta první vždycky zebe
a v nekonečné chuti
té druhé kapky svěží
i po polknutí rychlém
v ní celý Vesmír leží
i spolknutý se houpe
na šípkovém keři
a kdyby ptáček věděl,
nejspíš by neuvěřil