Když stranou odvráceného slunce

Být středem slunečních hodin,
který nevrhá.
Být přesýpacím bez dna,
na patře trne dlouze louhovaný
čas.

Vzpomínky
na požehnané chvíle,
kdy světicím ztuhnul smích
do kamenných frází
bohulibých ikon.

Když panic prozřel paraván strachu,
pak silueta matky konkubíny,
jíž dávno zeSYNal srostlý klín,
vyplaví vilných chtíčů slin
a stane se tvým stínem.

V mihotu pohrdání
na stěnách levných hotelů
pach mýdel z koňských kopyt
/zrání/
v umývárnách neřestí,
setřít z dlaždic první kapky ukájení
a pak už napořád.

Morano! Chci tě zlomit v tangu,
dřív než můj chlad spálí paprsky
odvráceného slunce.