Prvá včela

Jen ve vánku s křídly z rosolu,
v barvách duhy, pírkem z motýlů,
oděna v pyžamu z army shopu,
ta prvá, jediná, co kamarády nepozná.

Jak pírko z křídel andělů,
ve větrech poryvů uprostřed vichřice,
z květinky k poupatům růží,
hledajíc bezedně, nic ještě se na svět nesměje.

S podzimem odešla na pár chvil,
spát a navždy až do jara spát,
v útrobách miliony svých poddaných,
jediná krásná a nikdy jinačí.

Z ostružin, ze zbytků trní uprostřed polí,
z rozbředlé řeky uprostřed silniční šedi,
tam, kde vítr vlaje z výfuků motorových,
tam nalezla doupě až do dnešního dne,
kdy byla skutečně prvá a jediná.