Pro ovečku :-)

Z vlastních fantazií pod nebem
skládám pár veršíků
jediným pohledem
na oblohu.

Ze soucitu nad ovečkou z obláčků
plujících po nebi,
co je jen obrazem mraků
pro lidi z přízemí.

Opuštěně osamělá
jako moře bez lodiček
tancuje nad světem
navždy a sama, bez šatiček.

Zaneste ji, andělé
tam, kde roste tráva
a slunce se směje,
na místo, kde člověk váhá
zda plakat z té krásy kolem.

Aby nebyla sama.

Až oblohu opustí
jako lidstvo dávná čest
až ztratí se z nebe
s příchodem tisíce hvězd.