Stromy se bez rozpaků svlékly donaha,
bez studu odhodily obnošený šat,
z korun hrdých čiší zemitá odvaha,
že zima nová nad nimi nevyřkne to vítězné
šach-mat.
Pomalu mizí tvary v oparu tlení,
ke kořenům se vrací starý dar,
nápěvy písní se s časem zvolna mění,
v útrobách země skrývá se naděje
ne krutý zmar.
V korunách holých meluzína k nesnesení kvílí,
na větvích se třpytem bílým začne malovat,
králova hlava se démanty rozzáří ve chvíli,
zima zatouží krajinou nekonečnou putovat.
je to nádherná báseň,myslím že dokonce jedna z nejhezčích co jsem tu za poslední chvíli četla:))
07.12.2013 17:07:33 | střelkyně1
:o)Mě se moc líbí. Až jsem si zakvílela potěšením. To přirovnání zasněženého stromu ke králi. To se povedlo. Důstojnost sama, dílem z přírody povstala a k nebi se vzepjal majestát. Díky za krásný zážitek. :o)
06.12.2013 20:34:27 | Tichá meluzína
Díky Meluzínko.To byla ta slíbená...Ale ty rozhodně nekvílíš k nesnesení..
Píšeš jako Tichá Meluzína,ráda si čtu Tvoje texty,vypadá to,jako by si
toho hodně zažila buď ve skutečnosti nebo ve fantazii nebo v obojím...
Úplně Tě vidím,někde zašitá,jako v transu a jde to z Tebe a nic to nezastaví.Jen Tvoje pero to na papíře zvěční.Pokud by si ho v té chvíli neuchopila,tak to odplyne do nenávratna.Tak hodně takových okamžiků přeji.
06.12.2013 21:17:01 | jitoush
Jakoby jsi mi koukala přes rameno. :o)
06.12.2013 21:23:53 | Tichá meluzína
¨Trochu mi drhne, kdyby lépe plynula, je moc fajn...
06.12.2013 20:08:43 | Robin Marnolli
Díky za připomínku,i když se přiznám,když si ji čtu nahlas,
že mi plyne docela volně.Kde Ti to drhne,Robine?
06.12.2013 20:13:51 | jitoush
No, asi jsem se zle vyjádřil...poslední verš v druhé strofě je dlouhý,
je to správně, ano. jen se mi zdá dlouhý k celku, ale když si to přečtu nahlas, tak mi to neruší, asi si to neber tak...:-)
Pěkné to je.
06.12.2013 20:22:17 | Robin Marnolli
Já su v pohodě,beru každou připomínku,jen neváhej.Nemusíš mě chlácholit,
jsem velká holka.Díky.
06.12.2013 21:18:39 | jitoush