při tulení...
při tulení...
z pravidelných kruhů
světle zelenkavá
hebká a lepá
vonící douškou mateří
až se ostýchá
usednout do tvých ornamentů
horečným chvatem věku
mé nitro rozkolísané
tvá ukolébavka
však nemá obdoby
konejšiná
v podobě tiché kantáty vln
našlehaných na hranách útesů
do vodního prachu
jíž se kochám nad pomyšlení
přiviň se ke mně příteli
a ulož hlavu
na polštář nejvábnější
taková je Graminée
Komentáře (4)
Komentujících (4)
Doporučit
Tisk
Jo, opět nádherné, ale proč tráva. Nad vzletnou francouštinou a vzletnou básní je obyčejný svět. Proč ne. Mě tráva fascinuje životem, svobodou vůní ... no a jak to tak čtu podruhé, tak tebe vlastně taky. OK
22.01.2014 21:30:02 | VEDz RVAHEs
Hmmmm....taky bych se tulila,ztulila se do klubíčka
dýchla do průhledného sklíčka
a uviděla jiný svět..../úsměv/
Všechny Tvé jsou své,tato je fouknutí do peříčka.....Díky.Ji.
19.01.2014 21:59:49 | jitoush
Tvoje básně jsou moc krásné enigmane. Jakoby člověk objevil, na půdě v hromadách sena, krabici od bot po dědečkovi a v ní staré panoramatické obrázky. Takové ty se sklíčkem, přes které se dalo dívat, a měl jsi před sebou městskou scenérii, třeba ulice starého Říma, nebo Neapol, Benátky, a pak takové na nichž byly krásné, mladé dámy, jen tak v rouše Evině, přikryté jen svými dlouhými vlasy, za ouškem vetknutou Lilii. Básníku výborně. Jednička a kolem samé hvězdičky. :O)
19.01.2014 17:30:49 | Tichá meluzína