Výdech z hloubi

Ztuhlá země se pozvolna ze sevření volní,

 obruče včerejšího mrazu v hlubokém tónu praskají.

 Zas nastane úlevný,zdravý ruch polní,

 kořenová síť pučí ve vlahém výdechu potají.

 Chlad z půdy kypré do okolí vzlíná,

 rozpouští se s rozkoší v nápoji slunečním.

 Předjarní laskání s paprsky miluje černohlína,

 čerstvá vůně prsti krouží ve víru tanečním.

 Staré masky hlučně padají z tváří nehybných,

 čistí se zákoutí z nánosů ztichlé zimy.

 Snad se nezabloudí v končinách pochybných,

 do brány znovuzrození vstoupí s odvahou oni i my.