dvě anny

probíhá boj a pohled na to

není pro neotrlé

co soucit mají

co něžná pohlazení občas dají

a nebojí se

pozvat si do vlasů

když svítí

snad v prostřed nečasu ..ty dvě co věčný boj svůj svádí

o jedno místo k sezení
snad o ten výhled mříží na svět
či pohled

na svůj odraz
v zrcadle z nejmenších

……….

jedna i druhá 
ze strany na stranu
strašný řev
a všude peří poletuje
ve vodě zrní pluje

a u zrcátka - hádka



stále v plném proudu
barevná válka o dřevěnou boudu
tu na spaní 

či na kladení
kam s vejci než se v malé změní..
v překrásné pestré opeřence

co žitné věnce
jen co se zrodí pojmou darem
a před nezdarem
zobáky je chrání
těmi co potravu si vhání ....do hrdel

zrozeni z duhy pralesů deštných
z odstínů
kvetoucích tam volně
plejády květů strání nedotčených
nemotorně
k letům mezi stromy kam lidská noha nikdy
nevkročí

a jednou

až to praskne a první chmýří ve větru se

zatřepotá

protáhne a zvuky taky

to probudí se

to něžné uvnitř

to poletí...