jsi moje tajná
vrba tichá
čas ve vedlejší roli
nikam nepospíchá
a když je smutek vyslechneš má přání
vlasy tvé zlaté, vždy se kolem sklání
nasloucháš
vím že tam budeš vždy a stále
tak krásná
spanilá
a málem...
zapomínám jak jsi snová
vzpomínka
záblesk
co se schová
do tajú,...
jsem rád že jsem tenkrát šel
po té cestě
kolem řeky
když podzim hladil cesty barvou duhy
jako vždy zasněně
vím že nejsem sám kdo se sklání
do vrby vykotlané šeptá tajná přání
ta co se neplní
jen na okraji hřejí
a proto si přeji...
buď tam stále, já se vrátím
pošeptám
popláču
ale zatím
kouknu se na život
jak korytem plyne
zdolává útesy kraje nehostinné
aby se nakonec přes pouště vyprahlé
posadil k rodné zdi
k omítce vypouklé
a do vzpomínek klesl
..vrba tichá..všedností moudrá..
11.11.2014 20:09:14 | isisleo
Snad na tebe počká...možná jen listy zašednou a přibude pár letokruhů...
Moc pěkně ti to básní...
11.11.2014 10:45:22 | pralinková
Šla jsem kolem a zahlédla jsem,
přítele dlít zas v modrém čase,
opíral svůj zrak o vrbu u řeky,
krásné o ní verše psal.
Tak budu si přát aby přišel zase,
nechal nás utonout v tiché kráse,
dalších slov, které poskládal.
Ahoj poeto. To je dobře, že jsi zase tady. :O)
10.11.2014 23:34:21 | Tichá meluzína
....a věděl....krásná je Tvá poezie....jsem ráda,že zase tvoříš..../úsměv/.Ji.
10.11.2014 11:48:36 | jitoush