Nechci odejít

jen pár kroků
a šedá se v zelenou mění
dutý zvuk betonu
střídá zašumění

hluboký nádech
víčka jsou přivřená
úleva blízko je
ví to již duše má

prostor mě objímá
čas pomalu plyne
všechno teď zdá se být
docela jiné

únava topí se
ve vlnách mizí
a stres již odneslo
bzučení hmyzí

bez hlesu položen
v kořenů záhybech
cítím že svět náš
není jen o lidech
 
toho klidu jež kolem
stále nejsem syt
stmívá se
chladno je
já však nechci odejít