v oběti hold úsvitu…
v oběti hold úsvitu…
leží bez pohybu
zelenošedé
na druhém konci
strmý skalnatý sráz
vyčnívá
zubatým hřebenem
do řídkého oparu
chladné oblohy
strohý a studený
ještě ve stínu
za ním však
vystupuje slunce
září nepatrnými střípky
prosvěcuje tu a tam
skalní hranu
už jen chvíli
a za hroty hory
zaplaví svým světlem
spící dolinu
dívám se na to
na ten klid vážnost a krásu
a vnímám v tom cosi nezvyklého
něco co se mne týká
i varování
cítím mohutnost a sílu
odměřenost a důstojnou cizotu
horského světa
který člověku nevychází vstříc
nezve ho
sotva jej strpí
byla v tom výzva
silnější než výstraha
vůle silnější než instinkt
co mě přimělo k lezení
kus kamenného hřbetu
prudce změnil stav na tavící kov
zubatá čepel se rozostřila
došlo ke zřícení
a ze žhnoucí mezery
vroucím vzplanutím
panovského nadšení
v pohanském tanci
vzešla hvězda jitřní
Komentáře (16)
Komentujících (13)
Doporučit
Tisk
jen otevřené lidské mysli je dáno tak úchvatné poznání .. touha a výjimečnost okamžiku vede nás výš a ... blíž
24.11.2016 10:32:53 | Koza
Lezení po horách chce velkou odvahu. Já jsem nemohla ani na rozhlednu, trpěla jsem závratí.Píšeš tak sugestivně, až mi to bere dech
06.10.2016 22:05:14 | jitka.svobodova
už mám raději roviny co souzní s vodou... nevyšplhala jsem moc hor a kopců, ale některé ano, bojím se výšek... ale fascinují mě výšlapy nahoru, asi už spíš v životě než přímo v kopcích... dnes vím, že slunce vyjde všude a vždy, jen si počkat... a také zachází a i tenhle pocit a pohled je úžasnej... baví mě lidské horizonty stejně jako kopce... :-)baví mi nížiny protože tam je jaro dřív... stárnu...leč v zásadě hezky... :-)))
20.04.2016 02:24:40 | zelená víla