Kam se vytrácíš

Kam se vytrácíš krajino,
kde jsou časy ptačích shonů,
kde slunce trhalo šípky na víno,
jsou hřbitovy lásek zality do betonu.

Kde jsou zamlklé stezky,
kde šeptaly tiché lípy,
kde prach štípal do očí,
kde ptáci pohvizdovali humoresky
a včel bylo
až do noci v korunách hučely pípy ...

Kam se vytrácí dávné milosti
že ti světničku lásko
přestali bílit svátostí
ach bývalo tak úzko
a do kamínek, po dřívku
se přikládalo radostí ...

Kam se vytrácíš krajino
zatoulaných oveček
jen ty stále voníš
v prstech slábnoucí hlíno
a fialky lehce zaštěkají
v místě bolavém,
kde tvůj věrný psík luno
mívával svůj hrobeček ...