složil jsem Rubikovu kostku
pod dvě minuty
a pak
tak jak každý podzim
vydal se z ulity
bloumat po okolí
po místech kde to stále bolí
po jizvách ..
nevadí nikomu ?
napiju se vody
pramenité z puklé skály
schody
co vedou k tvému srdci
dávno nevedou
bylo to jenom o nás dvou
do modrých očí hnědé hledí
jen ruce
kde se dotknout vědí
kde těla
nejlíp vrhat stín..
mám v ruce pírko
z hejna dravých ptáků
pár zaschlých kapek
dávných soubojů
vzpomínky z mraků
krásu plameňáků
rychlost
od rojů
včel posledních a vzácných
usychá v slzách
starý sad
tam poprvé a silou letní noci
měl jsem rád ..