Když kraj začal vstávat

Když kraj začal vstávat zlehka
před okem mým se mění, jak duhy
to co nezhynulo, začíná žít
za kopcem už raší první luhy

Na louce vykvetla kvítka kopretin
bledé hlavičky se zlatými středy
tiše trpí pod tíhou tvých chodidel
s dnešním jarem zdá se naposledy

Přinesl bych ti domů celou kytici
drobné kvítečky v malované váze
hleděli na každého, kdo šel kolem
jejich příběh skončil poněkud neblaze

Do rána vytrhal kopretiny s kořínky
jako kdyby to bylo snad křoví
nemohou porěšit tvé srdéčko spanilé
ani bílý kvítek ti to sám nepoví