zaříkávání...
zaříkávání...
lesy úzkosti se prodírali slepí
kanci větru
můj pohled popolezl
jako pavouk
přes moře s černými ďasy
kteří se mění v labutě
a slunce nasvětluje
ohnivě slézovou barvou
závěsy usínající Země
zadíval jsem se tam
jako hladový drozd
číhající na potravu
pak se zřítil
hluboko do studnice závratě
a možná našel
skryté barvy
které nikdy nikdo nepojmenoval
možná uslyšel jak dýchá
možná uviděl báseň
prosakující prasklinami světa
zavětřil jsem bílou magii
a nastavil tvář
na kterou se snáší
pápěří jejích pocitů
kanci větru
můj pohled popolezl
jako pavouk
přes moře s černými ďasy
kteří se mění v labutě
a slunce nasvětluje
ohnivě slézovou barvou
závěsy usínající Země
zadíval jsem se tam
jako hladový drozd
číhající na potravu
pak se zřítil
hluboko do studnice závratě
a možná našel
skryté barvy
které nikdy nikdo nepojmenoval
možná uslyšel jak dýchá
možná uviděl báseň
prosakující prasklinami světa
zavětřil jsem bílou magii
a nastavil tvář
na kterou se snáší
pápěří jejích pocitů
Komentáře (12)
Komentujících (12)
Doporučit
TiskKomentáře
Nádherné obraty, tvé básně mě vždy odnesou do krajiny za zrcadlem, ST.
01.01.2021 22:55:49 | NigarKalfa
paleta barev, uvnitř, vrhající různé klišé barevné... odstíny, stíny, otevřenost, pápěří i špetka barvy... jaké? té, to je přesně ona... jedinečná... když se vše uklidní, když jsi možná trošku unavený, ale víš, že musíš být se sebou samým, naliješ si dvojku červeného a jsi...ticho, klid, svíčky...chvíle, kdy jsi prostě jen vděčný za vše... pokorný pápěřím...
03.11.2018 00:31:00 | zelená víla
Ve studnách závratí
čas tlukotem srdce
uchovaný
pro věčnost vydechnutých písní
vpletených perutěmi labutí
do červánků nad střechami
podzimního podvečera...
02.11.2018 19:30:58 | Malá mořská víla