na rozcestí

zas kvílí struny ve větvích

s přírodou jsme spjatí

hlubiny v nás zpívají

o smrti

o početí

 

obě tak blízké si

jak rodné sestry

 

dvě dlaně co vroucně

tisknou se

na rozcestí

 

kdosi šel tichý

kolem nich

pozvedl hlavu

naslouchal

 

zaslechl píseň ve větvích

na chvíli krok svůj zastavil

 

než znovu kamsi

pospíchal