Stromy

Stromy jak strážci
našich cest, které
se rozcházejí,
šelestí listím píseň o rozluce -
cesty lidí jsou
jako kořeny
do šíře rozklenuté
křižovatky života
od středu věcí
do neznámých dálek
a přece ukotveny v zemi

Stromy jak strážci
našich cest, které
se sbíhají svými letokruhy,
kynou na pozdrav
poutníkům
na zelené pláni žití
stromy a osudy
rozkvetlé jarem
stromy a osudy
hýřící létem
stromy a osudy
zmoudřelé podzimem
jsou podobny sloupům
chrámů a skal,
přetrvávajících věky

Stromy jak strážci
našich cest, které
se kříží a střetávají
v lásce a nenávisti,
hrozí černými prsty větví
všem, již zapomněli
na své lidství,
stromy skácené
vichrem válek a hamižnosti
umírají s lítostí i kletbou
na zkrvavených rtech
svých kmenů
a s křikem bolesti
rozpolcených lebek korun