Šumavská idyla
Šumavská idyla
Nohy nás brní takhle k jaru
Při pomyšlení na Šumavu
Bágl hodíme na záda
Kde-že stojí ta lokálka
Lidi ve vlaku poznáváme
Jiným pohledem vnímáme
Otevřít lidem se tu smíme
Za chvíli z vlaku vystoupíme
Řízek si cestou rozbalíme
Na přírodu se naladíme
Ta nám svou náruč otevírá
Před nikým dveře nezavírá
Poledník ten je v nedohlednu
Na chvíli do trávy ulehnu
Teď zbývá už jen morálka
Bych se s metou dnes potkala
Tichý je večer ve stanu
Klepeme kosu po ránu
Slunce se koupe v oparu
Posílá dobrou náladu
Na tu šumavskou idylu
Těšíme se už po jaru
Svobodní jako tažní ptáci
Vandrují takhle čundráci
Komentáře (7)
Komentujících (4)
Doporučit
Tisk
ŠUMAVA drsná a krásná ´ve své prosté čistotě. Borůvčích a laní... v noci jen. Jsem nadýchán a spokojen.
17.03.2019 21:50:24 | šerý
Nejhorší, když krajina omámí poutníka do tišiny bezbrannosti.
Scházím ke Krumlovu, pozdní Září, louka pod lesem s boční remízkou, dvě stě metrů odtud oblouk trati s přejezdem. Hodím Gemu na kraj:"To zas bude noc, každej mašinfíra tu bude houkat!"
Zapadlo sluníčko, idyla. Jen do chvíle, než nastoupili jeleni za tou remízkou. Ran jak u Verdunu, ryk do kuropění. Proti tomu spát pod širákem, když okolo běhají lišky v suchým bukovým listí, je procházka tichou májovou zahradou.
17.03.2019 22:43:41 | Lesan
To beru. V září ne! Ale ten Mácha v těch šponách romantizmu, tam je. Jen jsem se v období asi netrefil.
A díky za podmětnou reakci, Lesane.
17.03.2019 22:58:27 | šerý
....moji rodiče spoustu let jezdili na Horskou Kvildu,na jedno místo,
měli to tam velmi rádi a když jsem měla možnost se za nimi vydat,tak
jsem pochopila......i teď v plících cítím ten průzračně čistý vzduch....
......Ji.
17.03.2019 18:25:47 | jitoush
Děkuji, naprosto souhlasím. Procestovali jsme hodně zemí, ale Šumava nám učarovala a moc děkujeme za nouzová nocoviště, kde se člověk setká s lidmi, kteří milují přírodu :-)
17.03.2019 20:02:59 | vlnka
Pomocné body za otevření námětu „Šumava“. Dnes, po velkém odstupu, vidím toto téma jako hluboce otevřenou, nezhojenou a málo pochopenou ránu. V poslední době mne oslovila knížka “Martin „Sichinger- Duchové Šumavy“, formou pašeráckého drama. Autor m.j. poměrně dost věrohodně popisuje, jako vimperský rodák, tehdejší reálie před i po 2ww.
Když jdete tím příhraničím narazíte i na základy tehdejšího osídlení. Základů domů, roubených studen, poutních sakrálních staveb, zaniklých vozových cest. Při znalosti reálií a archiválií vám prostě v těch místech vytanou souvislosti.
Nejsem tak fundovaný, abych k minulosti Šumavy dal resumé. Chci jen říci, že jít tím prostorem je duchovní záležitost vnímání mnohých míst s géniem locci. Být něco takového, tedy hlubšího v textu, bych uvítal.
16.03.2019 19:27:04 | Lesan
Děkuji, zítra dám básničku Šumavské vesničky zapomenuté, co čekala na tvůj podnět v šuplku :-)
17.03.2019 11:15:17 | vlnka