v opuštěném sadu
kvíčalky ustlaly tichu
za stromy vlaje
svlékaná kůže světla
dny se klikatí
zarůstajícími hadími stezičkami
z léta
uschlá tráva ještě svírá
v rozpraskaných dlaních paměti
deštnou hůl žízně
skalp motýlka diskrétně překračují
vkrádající se stíny reznoucích ozvěn..
Ano. A já si přeju znovu jaro... ☺️
02.10.2019 21:00:24 | Milena
Ozvěny času a zašlé touhy nám někdy nedají spát. Však samota, když jí není příliš, vynese nové hodnoty na světlo :-)
02.10.2019 11:18:48 | vlnka
Svléká se z kůže (třeba minišatečků) světlá albínka
tělo se klikatí křivkami oblých tvarů
hadí stezička v klíně se prostírá
rozpraskané dlaně svírají stehna ....
Teda Jiříku to je nádhera
02.10.2019 08:45:39 | blázen
:-) ach, milý Frr, jen prosím toho se drž, u toho zůSTaň (na kk. nehleď :-()
02.10.2019 07:44:19 | Fany
....stíny se vkrádají i do duší.....vypusťme světelné bytůstky,aby
vklouzly do stinných míst a krapet je "vyčistily"svojí světelností,která prostě je........Ji.
01.10.2019 21:13:29 | jitoush