když z rozesmátých očí
ti kanul zlatý déšť
nebe se hrdlilo o bleděmodrý stín
ale jarní cesty už zarostly
zhořklými květy
a z některých už jenom čouhají
zapomenutá křídla spících motýlů...
pojď sejdeme spolu k řece
jejíž proud unáší pírka tažných ptáků
chystajících se zvolna k odletu...
...krásná nálada Frráčku jarabáčku....tak přidej své pírko,ale nikam
neodlétávej.....však máš teplo v pelíšku a navíc jsi chladnomilný,tak
možeš zůstat.....Ji./úsměv/
04.09.2020 19:17:51 | jitoush
JSEŠ MILÁ JITOUSH-KO - OSTATNĚ JAKO VŽDY, ale přesto si něky pěju takovouhle svou podivínskou "hybridní pieseňku kryptosvobody: " A JÁ JSEM VOLNÝ JAK TEN PYSK, PTAKOPYSK..PTAKOPYSK JSEM JÁ já já" (i hi hi hííí hi hi)****:-D* :-)* :-D*
04.09.2020 20:11:48 | Frr
Pěkné metafory - opravdu z květin už čouhají uvadlé stonky bez listů.
Hezky napsané, celé.
04.09.2020 11:29:18 | Donne
… než dorazí bílé chladné voje a v steči ojíní rudé trsy jeřabin.
To téma fakt začíná být prudce aktuální, Barde.*
A babímu letu začíná vrzat v revmatických kolenou.
04.09.2020 00:01:25 | šerý
Ach to mne taky, soukmenovče-přičemž nejsem babí léto, nýbrž dědkův podzim* CHE* :-D* :-)*
04.09.2020 10:07:11 | Frr
Maluješ jako malíř s paletou plných
temperových barev
do kterých přisypáváš ze svých kapes
to své zvláštně milé koření.
Moc pěkná milý Frráčku * ST** :)** ;)
03.09.2020 23:19:50 | jenommarie