Zima
Zima
Žije z nemoci podzimních barev
umírajících pod košatým stromem
ze kterého skočilo předevčírem léto
žádné slunce ji tam teď nenajde
jmelí do větví přilétlo
kdo žije ve mně
jaká důležitá součást prvku
transcendentní nákazy
jenž nejde oddělit
od onoho skupenství
kdo
kdo jen to je
připravený přikrýt
kožovité listy našich těl
strmá obočí kapradin
když se zasníme
za zavřenými víčky
šedých řas
Komentáře (5)
Komentujících (5)
Doporučit
Tisk
...nenávratnost?
slunce ale opět vyjde a zastaví se u toho košatého stromu
a ty můźeš zase jíti domů
roztaješ a vrátíš se do svého "ich"
já taky, nechci býti mnich
nám sluší žití
až do barevného listí...
pak uvidíme...až jednoho dne, znovu se narodíme...
zda pozná nás to jmelí v korunách stromů?
...tak hajdy domů...
milá Marcella , pěkný...a taky pěkný den Ti přeju...v
06.10.2021 05:48:52 | mapato
Kéž by člověk věděl
..útěchu hledáme a naději
..tu zimu cítíme
..snad nepřikryjí nás jen sny
..i když aspoň TY ať máme
..ale vždy lepší než skutečnost
..ať nás zahřejí.*ST ;)
11.01.2021 21:49:10 | jenommarie
Bych si tipl, že v nás to věčné dítě očekávání.
Ta poslední sloka, jak osmi tisícovka.*
11.01.2021 15:42:14 | šerý