Možná taje mrazivého světa,
možná touhy průzračného ledu…
Slyšíš? Chladem dýchá každá věta -
mezihlasem vzájemného sledu.
Střípek střípkem případného střetu,
první, druhá, miliontá třetí,
mihotáním vloček - tanec v letu
ustrnulé v čarokrásné změti
krokem času tvoří těly duny -
bílé pláně mrazivého věku.
Prsty větru hladí němé struny
prosté citu, lásky, víry, vzteku…
Jé, ta je krásná. Jsem ráda, že mohu chválit jako první. Zdraví Daniela z Prahy.
01.02.2021 22:36:12 | danaska