stále častěji
vídám tě
sklánět se k obzoru
pokorné slunce
kdo dal ti odvahu
jít spát
v zemi neznámou
když prvně tak
stalo se
čí hlas
na tebe zavolal
jakési vnuknutí
bezhlesé
tak jako člověka
když vede jej
dál a dál
( neznámo vlastně kam )
stále častěji
vídám tě
sklánět se k obzoru
pokorné slunce
jakoby kdosi
dával mi odvahu
knihou
mnou listoval
předčítal
řádek po řádku
tajemně gumoval
snad aby na cestu
dáno jen bylo to
čím lze oddat se
paprsku
stále častěji
vídám tě
sklánět se k obzoru
pokorné slunce
to ve mně sklání se
srdce
usebírá
dráhy protnou se
nebe se zemí
se rozezpívá
Máš slunce v duši..procítěná Zdeničko * ST :) úsměv posílám z Jihu a MÁVÁM
03.03.2021 17:08:43 | jenommarie
děkuji za tvé vnímání ... úsměv.Z
05.03.2021 21:35:24 | zdenka
;):)
05.03.2021 22:35:45 | jenommarie
...křehká každým slovem...
02.03.2021 13:56:23 | Philogyny
Tak tady ani nevím, co napsat...skromně napíši...KRÁSNÁ..velmi-velmi se mi políbila a kdybych mohla, dám bodů více. Takto aspoň ..ST..
01.03.2021 23:20:49 | Jaruška
Čím jsem starší , tím více se mi tyhle verše zdají povědomé . Líbí se mi...
28.02.2021 07:07:29 | Isla
Soumrak s doznívajícími pruty zlata
Máš to poutavě ztvárněno zdeni ach
28.02.2021 02:29:49 | kudlankaW