Jaro

Jaro

ty probuzené ze zákoutí odevšad,
bujaříš,
a stepuješ výkvětem letů,
pletem, světem,
zrůžovělého ovinu.

Jaro
Jaro

bylo jsi v očekávání,
vrylo ses s námi,
a laškovalo ke konci větru severů.

Jaro
Jaro
jarové

už propouštíš paprsky jalové,
k sněženkám výhřevným,
přisedlého podsněžníku,
zdání tajících ptání.

Avšak nezdáš se,
zamilovaně provdáváš breptem nezdané,
po šátečkách malin zdrobených.

Vyzpívejme smilně zpěváčky,
je čas šimrů nimrání,
cvrliky, cvrliky
májů.

Slaďoulince J A R O

plesej,
vykrúcaje ovoněným plodem,
spadeného vílení.



Ač nehodláš zranit vnad,
možná, možná vlas,
ten hlásající konipas,

kobylkou nelenící,
po travinkách povzdechů,

odmotaného vlání.