Okamžik
Okamžik
Jak letmý dotek větru, něhou chladu,
zní táhlé tóny tiché melodie.
Snad provanulý z náhlé harmonie
mi hladí lehce tváře. Prosím: „Zaduj
a mlčenlivě šeptej…“ Hledám slova.
Sám po rtech přejde, líbá dlouze mrazem,
ve vločkách velmi zvolna klesá na zem.
Jsem stále stejná, přece náhle nová…
Tak stojím, v očích promrzají slzy.
Už odeznívá… Vytratí se brzy.
Komentáře (5)
Komentujících (5)
Doporučit
Tisk