Spavá

Mráz klamnou změtí namaloval květy

si na skle vlivem venkovního chladu

a ostří rána stíná bez odvety.

I noc se krátí. Krokem slovosledu

se znovu ztrácí význam dnešní vize

a mlhou padá snaha beze smyslu.

Vhled z nitra – zima postříbřila přízeň

a sněží měkce střetem vlastních smyslů

a studí, trvá, bodá sladkobolně

tou krutou silou lehounkého sněhu.

I třpytem ledu vepisuje do mě

svou báseň ticha, bolestivou něhu

jíž šeptá táhle sladké usínání.

Jen okamžik a –

                                                                nejsem, nejsou, ani...