Pohled
Pohled
mně stále nechce se domů
a svým lesním ranním toulkám se budu věnovat ještě.
Šlapu si cestičkou v mlází, která končí na konci lesa.
Tam pod smrkem leháváš....
Tvou hodinu odpočinku znám
vždy tě tady ráno vídávám.
Stojím tiše a nesmím se pohnout
i když svět se vždy se mnou točí.
Stojím a dívám se, do tvých čokoládových očí.
Tak krásné jsou,
jaké jen srnec může mít.
Já chtěla bych se do nich dívat dloho
však nemohu tu chvíli prodloužit.
Dopřál jsi mi opět ten pohled krásný
pomalu vstáváš a odcházíš.
Já stále tiše stojím a v myšlenkách volám
prosím, zítra zase odpočívat přijď.
Komentáře (14)
Komentujících (8)
Doporučit
Tisk
Setkání pohledů uprostřed lesa,
dech se zatají a srdce plesá...
Podobný zážitek mám taky a je nezapomenutelný, děkuji Ti Jaruško za připomenutí* PPÚ, objímám (*)
23.09.2022 21:56:37 | Emily Říhová
a hele, čokoládový oči:) Jaru to je úžasný a krásně jsi zachytila až posvátnou chvíli, moc Ti za to dík!*
13.09.2022 15:41:02 | Sonador
Sonador já Ti také děkuji a věř, že pro mne jsou to opravdu chvíle posvátné...tak, jak jsi napsala.
17.09.2022 21:08:29 | Jarunka
Ta hloubka a chvíle, které se v očích srny a člověka..stane zázrakem..pohled do hloubek poznání *. Mám tu také jednu a když se podaří toto zažít, už si pamatujeme i ty pocity. Opět jdi mi je vrátila milá Jatuško, krásná báseň s prožitkem . Děkuji TI moc a měj krásný den. :);)
13.09.2022 08:31:07 | jenommarie
Maruško,jsem ráda, že se Ti báseň líbí a také přeji společné chvíle s tou tvojí srnečkou. Ony tak nějak poznají ten pokoj a klid a moc se nebojí.Blíží se podzim a na horách je sychravo. Laně už pomalu okukují náš krmelec a nejsou až tak plaché. Já si ryju na zahradě a ony se pasou opodál. Nepřekážím jim,ale vědí o mně .-)
Krásný večer.
17.09.2022 21:11:48 | Jarunka
Ano..souznění v přírodě a ty máš štěstí i možnost..tak denně ;):) to je pěkné. Děkuji a měj se krásně Jaruško *
18.09.2022 12:11:18 | jenommarie
Ano. I světla (oči) mají hloubku. Srně v hlouby nedočteš. Vlastně je v nich i bystřina úniku a lesní ticho.
Tvé verše voní zelení. To je prima*
13.09.2022 01:42:13 | šerý
Krásná slova Šerý...bystřina úniku, to má hloubku, jako ty jejich oči .-)
Velmi děkuji.
17.09.2022 21:12:53 | Jarunka
Krásné zasnění nad Tvojí básničkou mi asi nedá spát Jarunko.
Toulky přírodou chvíli po rozbřesku miluji asi nejvíc ... Hlavně když les si hraje s mlhou a barvami podzimu.
Začíná právě ten čas, kdy pavučinky zdobí drobné kapičky.
Padají první žaludy a kaštany.
Zajíček zastřihá jen pro mě ušima. Z blízké bystřiny se můžu napít a houby rostou jako po dešti.
Ať se Ti daří.
12.09.2022 22:53:32 | Fialový metal
Vašku ano...já také znám tento příběh a miluji ho stejně, jako Ty.
Nádherně jsi to vystihl-děkuji.
Krásný a klidný večer.
17.09.2022 21:14:17 | Jarunka
...To musí být nádherné,tak úplně zblízka jsem to nezažila.....krása,to napojení v okamžiku,se zatajeným dechem,s úctou k Životu....Ji./úsměv/
12.09.2022 22:05:49 | jitoush
Jituško je to opravdu krása. Já si někdy i myslím, že si na mě zvyká. Ale je to asi jen můj dojem.
Ale je pravdou, že když je v zimě u krmelce a já jdu kolem plotu s kyblíkem ovsa, neuteče. Jen odběhne pár metrů dál, počká, až nasypu a odejdu a klidně se vrací zpátky. Jsou to asi tři roky naše rituály, které mám tolik ráda.
Děkuji Jituško za Tvé navštívení.Pěkný večer.
12.09.2022 22:17:20 | Jarunka
Je to opravdu tak. Párkrát jsem zažila pohled srny, zblízka se naše oči protly, je to nezapomenutelné. Ten moment vše znehybní.
12.09.2022 21:34:48 | Vivien
Je to opravdu tak.Zastaví se vše kolem Tebe, nohy slábnou a poté se začne točit svět.
V loňském roce jsem šla svahem a proti mě vyšel jelen.To byl pohled Vivi, na který nikdy nezapomenu. Pár vteřin, kdy jsme oba stáli kousek od sebe. Potom běžel svahem dolů a duněla zem...Nádhera.
12.09.2022 21:52:18 | Jarunka