Na procházce

Kráčeli tichou alejí modřínů

do stínu modravé hlubiny lesa,

kde slunce světlohrami zlatých vavřínů

vyzdobilo kmenů šeď

                    a cesta do vláhy trav klesla.

Byl letní den, mdlá výheň polední,

kráčeli mlčky beze spěchu

do kraje, kde z vyprahlého mechu

vznášela se dumných smrčin vůně obřadní

otec a syn – smutný kouzelník a malý poeta.