Jsou krásné
bílé, tak čisté
jak odevzdanost sama.
Na řece plavou v párech
tak šťastně z rána.
Ticho kolem, ten klid
dívám se na ně sám.
Srdce mi buší
jen pro ten pocit, že je znám
otevřu brány ve své duši.
Já schovám si je
schovám pro svoje štěstí.
Po cestě kráčím
až ocitnu se na rozcestí.
Ony mi řeknou
kam mám se dát
kterou stranou.
Já vskutku mám je rád
až mi slzy štěstím kanou.
Tak krásné bílé labutě...
....Líbí.....a z labutí září ušlechtilost,vznešenost a ladnost.....a věrnost....hezky jsi to Pauline.....Ji./úsměv/
02.04.2024 21:22:52 | jitoush
taky je mám moc ráda... ale není bolestnější pohled, než na osamělou labuť... pěkná báseň*
25.03.2024 20:40:43 | Sonador
Wow to byla síla!!! Nádhera, pohladilo mě to na duši, úplně to ve mě vzbudilo krásné pocity, jenom jak jsem to četla tak jsem mohla cítit ty emoce prostě Wow:)
25.03.2024 19:03:56 | Anezka.M