Dvě staré vrány
krákají do podzimu
padají listy
němohra barev mimů
ztrácí se místy
jako řeč z omílání
jako ty vrány
nehrají pantomimu
krákají do podzimu
přes usínání
v nás
...Ano....uspává ten čas,i když v nejvnitřnějším světě se to koncentruje a my můžeme
"nahlédnou"do jinak zapovězených míst......Ji.
19.10.2024 18:09:45 | jitoush