U potoka se dvě vážky setkaly
a nad hladinou květů mlčely
ač snívaly o sobě, tak věděly
že se musí do stran rozletět
a nalíčit si křídla svitem
v němž schovají to smyslné stříbro
za obzory obrazových dálen
ze šťastných modří vzpomínek
ale to už je dávno, z mraků povyků jinde.
Přestalo pršet toho léta...
Mrtvých pěvců.
Velmi pěkné. Navíc, obdivuji neuvěřitelnou krásu a dokonalost vážek. Lásku k vážkám si nesu v sebe od chvíle, kdy jsem potkal mou Milovanou bývalou ženu. Ona milovala vážky a já jsem poznal jejich nádheru prostřednictvím Jejího srdce.
28.01.2025 12:33:29 | malé srdce