Jarní blouznění...

Zvolna, jen pomaličku,jaro se blíží nesmělé,
ptáci už váhavě své jarní trylky zkouší,
našedlý sníh obstříklý vodou špinavých louží,
slaboučké slunce zvolna nahlodává závěje...

Teskně kanou z rampouchů slzy,
zemská přitažlivost tříští jejich krásu,
rozbitá torza v kalužích marasu,
ty ledové krápníky zmizí již brzy...

Sněhová břečka plní prohlubně chodníků,
každý krok klouzavě klopýtá,
jen solený asfalt temně prosvítá,
mizí čapky stromů i betonových patníků...

V šeru noci své spáry zima stále zatíná,
z nebeských peřin pápěří rozhazuje po hrstech,
nad temnou krajinou dál vane mrazivý dech,
pak ranní chodec kluzkou cestu proklíná...