Kapky

Tam
v temnotě noci
neutuchající liják
stéká,
po břidlicových střechách,
mizí
v prastarých dvorcích
mezi dlážděním...

Lidé v přítmí čtyřech stěn
citově zranění,
hledají jeden druhého.

Ve slovníku všedních dní
nenacházejí dávno věty:

"Byli si souzeni"

"Zakoušejí souznění"

Tam za zdmi domova
déšť zvolna utichá,
z fasády stékají,

na parapet padají,

jednotlivé kapky.

Život je tak krátký...

Jsem s tebou,
z mimiky tvojí tváře
odečítám slastný nářek:

"Už, už!!!"

Také mé vzrušení dospělo do bodu
odkud již není možný návrat,
do absolutního vrcholu...

Slastná závrať...

V podobě bílých krůpějí
dopadám na tvé břicho,

rozvolňuji se,

prostupuji póry tvé kůže,


Zase mám touhu dobývat svět...

Tady a teď...

Můžeme ztékati jej spolu...

Chceš?