Svátek a moje pohostinnost

Nebi dominuje varovná škála černé
a tím dobu temna ještě umocňuje,
z polských rovin vichr mocně duje,
rozsévá harampádí ve dvoře sběrném.

Jednou z výhod státního svátku,
je klid ve vnitroblocích sídliště,
kde nejsou lidé - nebytní smetiště,
jsem také ušetřen ryku i zmatku.

Nejeden praví, že dobrého je pomálu
proto je nutno těšit sebe navzájem,
pomocí doteků stoupati lze do ráje,
v intimitě stenů, tiše, bez virválu.

Hledím kukátkem skrz dveře z papíru,
toužím zřít sousedku ve středním věku.
Zhotovil jsem salát a nakrájel veku,
vetřel si obratně brilantinu do knírů.

Do vlasů navíc zapracoval pomádu,
voda již hodinu, v konvici zurčí,
kéž bych ji mohl mít – osud mi určil,
že přijme moji láskyplnou návnadu.

Čekám na tu, jež nevyhlíží na svůj věk,
abych ji umně hostil menu svátečním,
za dveřmi provádím ladné pózy taneční...
Splynu s ní? Či dostanu zánět spojivek?