Větývka cypresse

VĚTÝVKA CYPRESSE

jsem znuděnej
nevím co bych
další povzdych
já bejval hřebec zpěněnej

jsem sám v pokoji
uvadlá kytka
ve vzduchu výtka
kdo mi rány zahojí

z pokoje utíkám
v kuchyni drobky
jak z výbuchu sopky
s rohlíkem slaným se potýkám

ložnice, můj kostel
civím do stropu
svojí nahotu
vrhám na rozválenou postel

v hlavě mi praská
třu se o peřinu
tak asi vteřinu
pode mnou to mlaská

utekla překotně
cítila se nečistá
stranila se toho místa
já udělal bych jí to ochotně

místo toho závratě
v prsou prasklý míč
v rozkroku drtivý chtíč
připálený hrnec na plotně

náhlé poznání
v hlavě jasně
verše básně
stydlivé její přirození

po vůni naší ložnice
mou touhu k ukojení
a tobě osvícení
posílám po pramenité vodě

naděje mé pochyby zahání
vítám tě v mém náručí
v něm tělo tvé snad se rozpučí
čímpak to zavání?

větývkou zypresse
pramenitou vodou
si jí meje, tu svou stydlivou
je konec hnusný deprese