BLÍZKO

Mám strach, že už 

nepůjde nic psát.

Taky se bojím že 

už se nenapojím.

Nechci znásilňovat

moji mysl, aby něco

z ní vyšlo, přišlo odešlo. 

 

Motor auta už mrtvý jest.

A člověk už taky možná 

nenaskočí. Tu se točím 

hledám na zemi, ustavičně

různé věci. Najít něco chci ale

jsem v neustále při se svým

já, které nechce už vůbec nic.

 

Nechci stát chtěl bych létat.

Vletět do pavoučí sítě a pavouka

zfackovat. Malomocný ve své 

moci, ve dne v noci i mezi tím

chci být vším, co nepřichází.

 

Ustavičně utopený v deziluzi.

Utopence ten mám rád ne

nejsem kanibal. Vyletěl pták

z hnízda, do kundy plné nudy.

 

Zastírám že jsem křehký. Lehce

rozbitelný, rozhodně nejsem

splachovací. Možná velmi brzo

utržen ze stromu. Nedozralý

hledal svobodu, našel šibineci.

 

Tu se tyčí a je nedočkavá ve

větru se třepotá. Zpívá píseň, 

tak kdo další pozná moji mašli. 

 

Na pivo si zašli deset dvanáctek

pak v těle našli. Už ne, to byla 

minulost, druhý den po té nedoporučuji.

 

Druhý den po té zaklínám proklínám

a proto také se alkoholu vyhýbám.

Jako čert kříže proto že ví že...

 

Neslučitelně opodstatnělý velmi

bledý, nepoznaný a jen hnaný

svými strachy úzkostmi a pachy

tenze. Ve sféře dán do jenže nebo

proč by, svět se klopí, už se neudržím 

spadnu tam dolů. Bez vidiny obzoru v 

rozporu cupován i ze spodu.

 

Dej mi prosím drogu podobna by měla

být svými účinky alkoholu, bez vedlejších 

účinků. Chci ji mnoho tun abych ji měl až

do konce svých dní. Už nepoznám jak se

cítit mám, vše už je zastřené prostřené

k snědku to však není. Nechci se potloukat

kde už nic není a jen vzpomínat kdy ještě

byl jsem na tom lépe, stejně vítr vše to smete.

 

Maličký pejsek stojící na ulici nebo i v náručí

i tak se klepe. Já se taky uvnitř klepu ne nechci

být litován, asi jsem nějaký nezdar ale když jsem

byl malý, tak jsem se cítil normální. Co se stalo co

my vše vzalo, vrátit nechce jen tak lehce.

 

Styděl jsem se za to jak se cítím, alkohol jako

mé brnění, když jsi mladý tak nebojíš se jeho

zrady. Ona přišla v jednu chvíli dokonce měl jsem 

pocit že se vše v dobré obrátí. Jenom kecy a lži

žvásty, na hrudníku my stále někdo stokilový

klečí, nemohu se nadechnout povzdechnout ne

nebrečím. To se ti jenom zdá, letadlo spadlo my

do oka.

 

Píši tu a čekám než to oplzlé a to nejhnusnější

ze mně sleze. Kde jsou ty mé meze kilometry slov

potápějící se se loď, samozřejmě já jsem jediný pasažér

který nemůže se dostat ven. A tak vesele si tu klesám

na dno svého dna, stodeset kilo svalů špeků vše co je

libo. Tak tedy dobré ráno odpoledne a hlavně dobrý

večer a dobrou noc. Do té doby než slova neutečou z té mé

hlavy, nějaké už utekly nejdou najít, doufám že ten zloděj 

není ten tak nechvalně proslulý Němec. Tak čau lidi, kde jen

jsem to slyšel, že by deja vu.