kolotoč života

kolotoč života

moje láska, přikrytá jen něhou mého dechu
odpočívá, vydýchla dnes na mě tolik vzdechů
milovali jsme se dlouho a něžně
snesl bych modré z nebe, mojí paní kněžně
světlu z pouliční petrolejky, na její tělo se zachtělo
její tělo, za ta léta se mnou, uzrálo a vyspělo

teď usnula a já se na ní dívám
beru kytaru a potichu jí zpívám
jak třpytí se její vlasy, ve světle tý petrolejový lampy
jak tenkrát pod Karlovým mostem, tam blízko Kampy...

vzduch voněl jarem a byla tma
jen její oči zářily podivnejma světlama
když jsem jí vklouznul rukou pod halenku
jeden vzdech a prso bylo venku
to druhé vyklouzlo už samo
polibky, šeptání na lavičce a už bylo ráno

myslím, že slzy derou se mi do očí
a má hlava rychleji než náš svět, se se mnou točí
je to kolotoč života
co hlavu nám někdy pořádně zamotá
vzpomínka honí vzpomínku
miluju tolik naší dcerky maminku

můj pohled vrátil se z neurčita
její krásný tělo svojí hebkostí mě zpátky vítá
je tak hebkej její zadeček
jak jemné roucho mladých oveček
její roztoužený tělo zní stejně, jak už tenkrát znělo
její vlasy jsou už ale skoro bílé

zažili jsme už mnohé chvíle
kdy se mi rozplakala v náručí
blížící se stáří nás asi plakat zaučí
mnohé na podzim uvadá
zdalipak i v létě, vládne podzimní nálada?

někdy přicházejí podivné myšlenky
jo kdyby pomohlo, vzít si třeba hašlerky
nedávno vedl jsem si ji k oltáři
pár let přejde a je tu stáří...

zavrtěla se a otevřela svý krásný kukadla
písnička v kytaře mi trochu povadla
ona zepala se: "co je to za písničku?
a o čem je, hezky slovíčko po slovíčku!"

"vždyť přece víš má milá
je to jen písnička rozmilá
že tvé dlouhé vlasy
hnědé jsou jak doutníkové klasy
že tvé oči víc září
než volný den, zaškrtnutý v kalendáři
a tvoje pusa ví koho políbí
jen toho, kdo hodný je a se ti líbí“

"myslíš asi loutkového prince
co mám ho v kolíbce po mamince"
" to víš že ne, ty moje štěstí
kohopak líbalas včera večer na předměstí?"

„ty mě vždycky přetrumfneš, ty můj rytíři
pojď a ochraň mě, začínaj lítat netopýři"

její půlky už na mě vystrčený
vrtí se zadeček mojí ženy
brzy cítím ho už v klíně, na mým přirození
nad takový pocit v světě prostě není
zhasínám, jen světlo petrolejky z ulice
dopadá v regále na zavařovací sklenice
a kouzlí hvězdičky do vlasů mojí paní
ty jí tam zůstanou až do ranního svítání

dobrou noc, má milá...