mé hříchy a zrady

podivné vidiny mě souží
živé sny mimo spánek
černých koutů se lekám
jak duch neskutečnem se plížím
i když v klidu, stejně spěchám
v nitru spíš vichřici nežli vánek

divné myšlenky derou se na povrch
s těmi svěřit se, vzbudil bych hrůzu
i já sebe se straním
jsem sám sobě divný druh
"chyťte ho, za ním" '
jako návnadu házím jim svou blůzu...

pozoruju stín plížící se po stropě
chová se však nějak podivně
jako by pulzoval až k mé hlavě
já však ve své zvrhlé dobrotě
mávnu nad tím jen rukou líně
avšak stín se chová roztodivně

studí mě na čele a čte mé myšlenky
tak tajné že ani sobě se nesvěřím
v potu už pomalu vykoupaný
před očima tančí mi sněženky
můj mozek v lebce zahrabaný
už ani sobě nevěřím

dnes nevzal jsem si prášek
vypil jsem šálek čaje
zcela čerstvý, rovnou z Číny
čekal jsem příval splašek
avšak čaj byl dobrotivý
s duší mojí příjemně si hraje

tahle nová medicína
přišla poštou za dveře
aniž bych něco platil
prostě mi spadla do klína
hned jsem plný šálek vypil
tak nějak okolo večeře

čaj jsem pil tři dny a tři noci
docela s chutí, i když neslazený
bylo mi stále lépe, já přímo kvet
v noci už nekvákaj šílení mloci
já už necítil se jako skřet
já začal toužit po teplé kůži ženy

však vyjít do ulic netroufám si
venku já nebyl už měsíce
kdo ví jak vypadám a či páchnu
jak Christus mám teď moje vlasy
kde vůbec sehnat nějakou krachnu
a kdo ví, nemá li štěnice

tak místo teplý ženský kůže
já přitulil se ke starýmu kožichu
a má ruka zabloudila do těch míst
k nosu pluje vůně shnilý růže
já nahmatal tam ten můj píst
kdysi jedna mu říkala "můj ženichu"

s mojí prackou jsem ho oženil
obřad netrval ani dlouho
jak bez papírů na Hawaji
i oba svědky jsem oželil
právě své slovo si dávají
nenávidím tě, ty krutá touho!

tak vida, mám zas honosný city
a začíná mi to bublat v lebce
a to nejhorší, vracej se vzpomínky
a obřady od dětství vžitý
rozkazy otce a maminky
rány dopadají hebce

pomalu já začal se hrozit myšlenky
že už brzy zcela se uzdravím
děsná to představa
jak nezaplacený složenky
ta se mnou vždycky zamává
jsem pak jak upravený nářadím

jako slepý když náhle začal vidět
či hluchý najednou slyší tóny
to chyba by byla fatální
asi bych se začal stydět
že jsem běžný, normální
že zas vnímám v beatu saxofony

tu průvan jakýsi mi něčím přejel po tváři
a pak to něco sneslo se mi v klínu na ruce
chmátnul jsem po tom - držel jsem papír v pěsti
obal balíčku z Číny a na něm razítko zlaté září
28. srpen 1968, moje neštěstí i štěstí
maminka s tatínkem, zřekli se mě právě v tomto roce

to ráno nepil jsem už ten čaj
nepil jsem ho ani v poledne
večer cítil jsem už hrozbu noci
tohle jen vyvolení znaj
až to začne není mi už pomoci
a přesto volím tyhle propasti bezedné

tak pojďte vy pekelný mocnosti
hodím se vám do mozaiky?
ale čím jsem zhřešil, řekněte mi
že nežil jsem jen v cudnosti?
berte, zbožnějšího není v této zemi
půjdu sám, netřeba svěrací kazajky

však všude ticho, peklo mě nechtělo
něco bylo ale tu, v mém pokoji
zavřel jsem oči a cítil chlad
všude kolem to kvílelo a pištělo
směsice mých hříchů a zrad
jestlipak mou smrtí se spokojí?

na stole konvice s čínským čajem
jako by naléhala: "chceš mě?"
zavřel jsem oči a řekl: "sbohem..."

a tak konvice tu leží ladem
lidi nalejte si, než čaj vystydne
honem, prosím vás snažně