slzná stěna

zvlněná krajina v slunci se tetelí
louka a kousek pole
koroptev schovaná v jeteli
na modrém nebi jestřáb krouží
pod sebou má prostřeno jak na stole
malý žabky dovádějí v louži
někdo se blíží na kole

ležím tu sám mezi klasy
odpočívám a sním
čekám na smilování spásy
a koukám na ty malý žabky
snažím se na ně najít rým
závidím jim
už se mi nevrátí, nějak to vím

kolo přestalo cvakat
noha zapadla do bláta
má duše přestala se flákat
dívčí hlas napadla jakási melodie
můj dech najednou chvátá
co asi dělá, moje Cecílie
voněla tehdy jako máta

jako máta, kterou i teď cítím
schovaný mezi klasy
a lučním kvítím
melodie se blížila
pak viděl jsem její vlasy
její přítomnost mě vzpružila
jaké asi oči skrývaly její řasy?

kolo ukryla na druhé straně cesty
pak se její kroky zas vzdalovaly
stejně jako kroky mojí nevěsty
tím směrem bylo houští a hustá tráva
i potok se tam přes kameny valí
pak viděl jsem její mladá záda
jako ty Cecilie, když naposled jsme spolu spali

byla ode mne jen pár metrů
neměla však ani potuchy
že ve směru letních větrů
civím na její bílý zadek
v srdci ledový rampouchy
i v tom horku já na těle cítil chládek
její zadek pak schovaly listy lopuchy

odešla asi k potoku
schladit se chladnou vodou
brouzdat ztichlou zátokou
jako tenkrát moje Cecilie
tehdá nosil bych ji na rukou
já díval se rád, jak se myje
to ale nebylo mi zárukou

nešel jsem za tou dívkou
slyšel jsem jak poznává své tělo
hrála si se svou pipkou
styděl jsem se
najednou moje tělo taky chtělo
pak úlevou zachvělo se
mé tělo melodií té dívky znělo

přišel jsem domů až k večeru
košili ušmudlanou
usedl jsem v pokojovém šeru
ale jaksi šťastný
připravený začít s jinou ženou
najednou mi bylo všechno jasný
Cecilii jsem nechal za slznou stěnou