vítej, milé jaro

zima má už na kahánku
smutně pouští svou poslední vločku
ta potichu jak v duši píseň
tebe hledá
stojící na paloučku

dobře se rozhodla
najít si právě tvoje řasy
sama krásná jak zimní sen
potěšit ale chce se i z tvojí krásy

a tak poslední sněhová vločka
právě roztála ti na řasách
trochu vypadá jak ta slza
ukrytá v tvých mokřinách

leskne se a voní
tvůj růžový květ kamelie
jsem tvůj žíznivý poutník
který tak rád ranní rosu
právě z tvého květu pije

zima pomalu odchází
a já těším se už na jaro
i když ze zimy
hodně ve mě zůstalo

chladný pokoj
vyhaslá kamna v rohu
líbání a doteky pod peřinou
i šepot milých slůvek
která vždy se nám ze rtů linou

teplé sluneční paprsky
i májový deštík
byl jsem mu vděčný
že tě promočil
a já směl sundat ti tvůj svetřík

když náhodou nejsme sami doma
a venku třeba strašně lije
vnímám jen babiččin stůl
na němž hned vedle buchet a kafe
velká váza stojí
a v ní růžové kamelie

jsem stále žíznivější
než ty minulé měsíce
a tak brouzdám se mokřinama
někdy odpoledne či navečer
většinou však už od samého rána

rád se dívám na ten kameliový květ
jak se rozvíjí a vlhne
když pak třpytí se jak ta sněhová vločka
olíznu ho, má celá bytost po něm prahne

často chodím z toho květu pít
zvykl jsem si tak i v létě a na podzim
a pramen nevysychá
už víc než čtyřicet zim

je stále připravený
uhasit mou žízeň
pak rozevře se a voní
jsem šťastný
že právě dáma s kamelií
stala se mojí paní