Právě zde
Právě zde
Anotace: …
Takovou chvíli jsem zakoušel v dětství
obklopen staletými domy
pod korunami lip
a jiných stromů
tehdy i dnes
cítil jsem se být mezi svými
smířený
ztišený uvnitř sebe
na nábřeží sám
za soumraku
kdy nebe slzami nešetří
na hladině řeky řetízkuje
stovkami obručí
bezvětří
tak tedy zde mi osud předurčil
přijít na svět
i naposledy vydechnout
to je kout
mému srdci nejmilejší
zde má aura jasněji plane
právě sem se tak rád vracím
vracím se totiž domů
Komentáře (17)
Komentujících (8)
Doporučit
Tisk
To místo srdci nejdražší,
ztracený klid do duše přináší...
Dotkla se, díky
21.05.2022 15:09:14 | Emily Říhová
být doma, cítit to a vnímat... být doma v srdci... v tu jedinečnou chvíli...
krásný Márty*
18.05.2022 12:27:23 | Sonador
Jasně že kořeny... ale doba se mění a my s tím nic nennaděláme Kudlí. Doba kapitalizmu vyžaduje flexibilitu a pohyb za pracovními příležitostmi. Kořeny často z mělka a je to smutné. Vem si jen sever Čech, kdy osídlila pohraničí náplava lidí (včetně zlatokopů) z celé republiky, z Maďarska, Volýnských Čechů, Zakarpaťáku i Řeků. Podle toho ta struktura obyvatel vypadala a generační spojitost, skutečná úcta k domovu a vůbec vztahu k němu chybí... A to ještě nemluvím o kolosálním zbourání starého města Mostu, a mnoha obcí zkrze uhlí. A Když konečně "zakořenila " nová generace, tak se objevil kapitalizmus, který tedy zrovna o vztahu k domovu mnoho nedbá. Chápu Tvé pocity a je dobré když to pouto máš tak silné*
Omlouvám se, za napsaný "elaborát." Máš to pěkně napsaný a líbí se mi zejména ten obrat "...na hladině řeky řetízkuje / stovkami obručí."*
18.05.2022 12:08:53 | šerý
Ach šerý. Jak velmi Ti rozumím…Jsem naopak velmi rád za Tvůj poučný komentář. Teď trochu ke genezi krátkého mého ohlédnutí. Do města Troppau tedy Opava se v roce 1945 stěhují mí předkové, z kraje nedalekého Beskydám.
Ovšem ze strany Slovenska. Tudíž by mohli snadno splňovat termín náplava. V roce 1945 přišli do nejvíce poškozeného města v Československu. Zde prošla vojska Sovětského svazu při tzv. ostravské operaci. Vojska dostala za úkol zachovat co nejvíce průmysl v Ostravě, ale Opava byla z velké části zničená bombardováním i dělostřelectvem. A právě do takto zdevaSTovaného městečka přijely mnohé mladé páry ve snaze začít nový život.
Po odklizení sutin a materiálu, vznikaly postupně domy činžovního typu, ale zejména v sedmdesátkách, pak kvůli množství lidí a potřebě bydlet i dvacetitisícové sídliště v Kateřinkách. Ach jen asi 500 m od hraniční čáry s Polskem.
Ano narodil jsem se na místě kde drtivá většina lidi byla splavena z různých koutů.
Souhlasím, že je naprosto evidentní vykořeněnost mnoha lidí zde ale nápadně to dokládá situace nedalekého Bruntálu, kde prý byla po válce jen jedna česká rodina.
I tak mě podnítilo k napsání “dumky” pár obrázků starých Kateřinek s vyobrazením zdejší školy věnované Masarykovi i pohled na dělníky, zpevňující koryto řeky okolo roku 1900, která se docela pravidelně drala ze svého koryta a způsobovala záplavy. Takové bannery s dobovými fotkami instalovala asi radnice nyní jako retro.
Ach Sudety zmítané nepokoji
Mávám
18.05.2022 14:33:54 | kudlankaW
Díky kolego, za velkoryse podanou ruku a následného pomávání. Opravdu kroniky lidských životů. A nezávidím historikům v bádání... vlastně oni sami, se nedokáží sjednotit v názorech. Ale v gró si spolu rozumíme. A to mě těší* Děkuji, za dialog.
18.05.2022 23:18:49 | šerý
Je mi ctí šerý.
Nakonec osud každého jednoho jedince je tak či onak psán jedinečným slohem a dotváří jeho způsobem vidění, vnímání představivostí a také nánosy let pozbývá původního lesku
19.05.2022 06:21:04 | kudlankaW
nábřeží za soumraku, v tichu a bezvětří, ano, krásná chvíle pro návraty Márty
18.05.2022 09:14:29 | Vivien
Tklivá vzpomínka vedoucí z daného okamžiku až k dětství
Smířlivá s vjemem odcházení tam odkud není návratu…
18.05.2022 09:38:07 | kudlankaW