Přesah nejen přes sítnici

na nosné stěně dvě cihly trčí
krčí se dělník z východu
výhodu ztratil
veškerý obnos
vrací se do země původu

přes linku čela ofina vlaje
poberta zraje .. nevidí
závidí slávu

že kávu svou

Justin si pije tak nějak pyšně

z Míšně

co ty dva spojuje
bojuje

jeden o přežití

druhý

snad svou lásku chytí

na hlasy

co asi rodí se pod vlasy..

 

staletý ořech stále plodí

shodí své listí poza plot

v popisném čísle 34

chmýří již doutná, žhavý hněv z kamen

plamen jak trest

za to že ty máš plody svěží

leží jen odpad

s podzimem

 

šípy podomácku

pár slepičích per

do žeber

proniká za účelem trestu

cestu za mou milou

shnilou duši svojí

neber víc

 

na měsíc

smutný vlk hledí

sedí a hrdelnímu zvuku

co se dere z jeho hrudi

studí zem do nohou

nebohé duši

nevěří